Program koncertu Janáčkova tria zasazuje tvorbu Martinů do kontextu francouzských skladatelů starší i mladší generace. Dílo mladšího Jeana Françaixe se vyznačuje tonalitou, lehkostí, grácií i ironií, a hlavně smyslem pro charakter toho kterého nástroje a žánru. Klavírní trio D dur pochází z roku 1986 a svou vtipnou a nápaditou podobou nezapře svého autora.

Klavírní trio č. 3 C dur představuje jakýsi návrat Bohuslava Martinů ke klasické tradici. Skladatel se tehdy pozvolna vymaňoval ze složité životní situace, způsobené mj. nešťastným pádem z terasy zámečku v Great Barringtonu. Pět následujících let komponoval na svoje poměry málo a věnoval se spíš méně rozměrným či komorním skladbám. Tak vznikla i dvě poslední klavírní tria.

Maurice Ravel zkomponoval své jediné Trio pro klavír, housle a violoncello v létě 1914, těsně před vypuknutím první světové války. Inspirace sahá od baskického tance po malajskou poesii. První větu otevírá křehké a poetické klavírní téma, které vystřídá ve druhém tématu Pavana. Ravel o této větě prohlásil, že má baskické barvy. Druhá věta, Pantoum, je alespoň exotickým názvem propojena s poetickou deklamací, ústně šířenou v Malajsii. Tři témata – první staccato, druhé romantické legato a třetí expresivně zpěvné – se proplétají do virtuózního scherza. Pomalá věta je ve formě passacaglie a finále se svým 5/4 a 7/4 taktem opět upomíná na lidovou hudbu Ravelova Baskicka.