Dvě podoby meziválečného hudebního divadla

Konec první světové války přinesl do hudebního divadla výrazný estetický zlom. Místo monumentálních orchestrálních aparátů nastoupila estetika úspornosti: komorní obsazení, ostrý zvuk, městský kabaret, tanec a břitká ironie. Závěrečný večer festivalu staví vedle sebe dvě ikonická díla, která na tuto zlomovou epochu zareagovala s mimořádnou tvůrčí invencí – Stravinského Příběh vojáka z roku 1918 a o devět let mladší Kuchyňskou revue Bohuslava Martinů.

Anekdotické lehkosti Martinů předchází mrazivý koncept Stravinského Příběhu vojáka. Válečná izolace ve Švýcarsku a finanční nouze dovedly autora k myšlence úsporného kočovného divadla. Faustovská legenda o zbědovaném vojákovi, který prodá své housle ďáblu za vidinu bohatství, představuje nadčasové podobenství o ztrátě lidské identity. Ve zvuku netradičního septeta mísícího tango, valčík a ragtime se zrodila nová estetika, ze které čerpala celá nadcházející generace 20. století. Klíčové role vypravěče se ujme Martin Myšička – herec a někdejší umělecký šéf Dejvického divadla, zatímco „Ďáblovy“ housle ožijí v rukách Josefa Špačka. Ansámbl špičkových sólistů povede dirigent Ondřej Vrabec.

Bohuslav Martinů psal svou Kuchyňskou revue v roce 1927 v Paříži. Fascinován městským ruchem, avantgardou a americkým jazzem stvořil jednovětý jazzový balet s rozkošně absurdním dějem. Manželství Hrnce a Pokličky v něm ohrožuje svůdná Kvedlačka, do hry vstupuje Utěrka se Smetákem a nechybí milostné tango, duel ani pohřební marš. Suita z tohoto díla zazní s původními texty Jana Löwenbacha. Zmenšený model pařížské jazzové kapely dvacátých let představí skvělé interprety - klavíristu Miroslava Sekeru, houslistu Josefa Špačka, violoncellistu Ivana Vokáče, klarinetistu Irvina Venyše, fagotistu Ondřeje Roskovce a trumpetistu Stanislava Masaryka.